Jednu nohu jsi dal pryč ze židle hned, jakmile jsi začal vyslovovat ty slova.Máš dalkove ovladani v ruce a vypneš video.A jakmile se světlo vypne, vypneš se také. Obě nohy jsou teď ze šidle dole. Židle je na zemi … Pokoj pohltí ticho. Jsi mrtvý, jsi pryč. Není cesta zpět, je konec všeho. Už nemusíš žít v bolesti. Ale vše ostatní bude…Co si rodiče pomyslí ? Co malá sestra ? Co budou dělat ? Jsi pryč, jsi mrtvý. Není cesty zpět.Ukončil jsi svuj život protože člověk o kterém sníš přemyšli o tobě pouze jako o kamarádovi. Skončil jsi život protože jeden učitel je na tebe krutý víc než na ostatní, protože ví že jsi jediný který v životě pořádně přemýšlí a dívá se na věci do hloubky. Tvoji rodiče jsou doma. Volají tvé jméno že jsou doma, prostě jako normalně když se vrátí domů…. Ale něco je jinak. Neodpovídáš. Dostanou strach, vždy odpovídáš.Jdou nahoru do patra a myslí si že spíš nebo jsi ve sprše.Tvoje máma odevře pokoj, a zakřičí co nejvíc může.Okamžitě omdlí. Poté tvoje malá sestřička přijde k ní.Začne křičet . “ TATI,POMOC,,Utíká k tobě a prosí tě aby jsi se probudil.. Ale neodpovídáš, nezvedáš se. Jsi pryč, jsi mrtvý. Nejde jít zpátky. Vše co mohl udělat, udělal.Dívá se jak se jeho dítě houpe dopředu a dozadu na laně. Podívá se na video které vidí na stole. Ale nehýbe se, je tuhý.Brečí. tvůj táta NIKDY nebrečel ! . Zvedne telefon a volá sanitku. Stěží může z úst dostat slova „Mé dítě se zabilo.“ .Tvoje malá sestra se dívá na tvého otce.Tvůj táta zavěsí a tvoje malé sestra skočí do náruči tvého otce.brečí víc než kdy jindy.Je příliš malá aby pochopila co vše se stalo, ale rozumí že jsi pryč.